Nikon D700

Foto |

Trh digitálních zrcadlovek prošel za dobu své existence spoustou změn, až do loňského roku na něm ale existovala přinejmenším jedna jistota. Ať se v nižších patrech dělo cokoli, ať se výrobci levnějších modelů přetahovali o zákazníky podle libosti, v profesionální kategorii žádné boje neprobíhaly.

Nikon D700



Od počátku tu vládla jediná značka – Canon. Žádný jiný výrobce (nepočítáme-li nevydařený a právem pozapomenutý experiment Kodaku) totiž nenabízel fotoaparát se snímačem velikosti filmového políčka (tzv. plnoformátový snímač). V ateliérech, na sportovních stadiónech i v redakcích si tak Canon užíval téměř monopolního postavení. Jenže svět se mění, a vloni v zimě přišla revoluce. Měla jméno Nikon D3 a otřásla mnohými zavedenými pravidly – nový fotoaparát měl plnoformátový snímač, podobně jako profesionální Canony, navíc nabídl mnohem lepší výkon ve slabém světle a na rozdíl od konkurence umožňoval i použití objektivů určených pro menší snímače u levnějších zrcadlovek. Pravda, měl proti vlajkové lodi Canonu s označením 1Ds Mark III jen poloviční rozlišení, ale 12 MPix na drtivou většinu fotografií stačí bohatě, i kdyby šlo o billboardy. Nikon D3 byl navíc podstatně levnější, stál jen cca 120 000 Kč, neboli přibližně polovinu ceny zmíněného Canonu.

Tato cena jistě přesvědčila mnohé profesionály, nadšení amatérští fotografové si ale ve většině případů D3 přece jen nemohli dovolit. A právě tato skupina uživatelů má nyní důvod k radosti – na trh se před nedávnem dostal model D700, což je v zásadě odlehčená varianta D3, prodávaná zhruba za polovic.
Navenek fotoaparát ovšem profesionální zrcadlovku D3 příliš nepřipomíná, zato se výrazně podobá zástupci střední třídy D300. Na rozdíl od D3 nemá pevný bateriový grip s druhou spouští a je o hodně menší a lehčí (ovšem v porovnání s dnešními levnými zrcadlovkami stále působí jako obr). Grip lze podobně jako u D300 dokoupit samostatně. Od D300 se D700 konstrukčně liší větším hledáčkem a odlišně řešenými dvířky slotu na paměťovou kartu, jinak jsou rozdíly víceméně kosmetické. Na rozdíl od D3 a většiny dalších profesionálních fotoaparátů je D700 vybaven vestavěným bleskem. Ten samozřejmě zdaleka nenahradí blesk externí, v nouzi se ale může hodit. K dalším novinkám patří i oblíbená funkce moderních zrcadlovek – systém automatického čištění snímače od prachových zrn.

Největší rozdíl oproti levnějším zrcadlovkám spočívá samozřejmě v plnoformátovém snímači. Je víceméně stejný jako u D3, což je skvělá zpráva pro všechny, kterým záleží spíše na obrazové kvalitě než na rozlišení – u Nikonu chvályhodně opustili megapixelové dostihy a pochopili, že méně pixelů na velkém snímači znamená jednoznačně více. Pixely jsou větší a na snímači tak vzniká mnohem méně šumu (u D700 lze bez problémů fotografovat s ISO 3200 a výsledek odpovídá cca ISO 800 u běžné zrcadlovky, tedy lze ho použít i pro profesionální účely). Soubory navíc zabírají méně dat, což umožňuje rychlejší sekvenční snímání. D700 dokáže pořídit 5 snímků za vteřinu, pokud si přikoupíme zmíněný bateriový grip, naroste rychlost až na 8 obr./s. To bohatě stačí i pro profesionální účely, byť je na tom D3 ještě o tři snímky lépe.
Uživatelé odkojení levnými zrcadlovkami nebo dokonce kompakty si při práci s D700 budou připadat jako v sedmém nebi. Při automatickém ostření lze vybírat až z 51 zaostřovacích bodů, v běžných situacích (pokud nefotografujeme extrémně rychlý pohyb) si lze ovšem vystačit s běžným jedenáctibodovým režimem. Ostření je bleskurychlé, v kontinuálním režimu dokáže fotoaparát průběžně přeostřovat i na rychle letící ptáky, což je pro většinu zrcadlovek nesplnitelný úkol. Ve slabším světle si lze při ostření vypomoci asistenčním přisvícením, i bez něj ale D700 funguje v tomto ohledu až překvapivě výborně.

Samotné ovládání přístroje bude vyhovovat spíše pokročilejším uživatelům než úplným začátečníkům, zadní strana přístroje je plná tlačítek a dalších ovládacích prvků a chvilku trvá, než si člověk na jejich rozložení a funkce zvykne. Zato potom jsou samostatná tlačítka jednoznačnou výhodou – lze jimi nastavit snad všechny hlavní funkce a parametry fotoaparátu, ovládání je tak mnohem rychlejší, než kdybychom museli otvírat menu. Pokud fotografujete přes hledáček, lze displej na zadní straně používat v podstatě jen k prohlížení hotových snímků, veškeré údaje o expozičních hodnotách a další fotografické funkce se zobrazí v hledáčku nebo na stavovém displeji na horní straně. Kromě toho displej nabízí i živý náhled scény přímo při fotografování, což se mezi zrcadlovkami definitivně stalo standardem. Při náhledu na displeji lze automaticky ostřit a při fotografování z obtížných úhlů (od pasu, od země, nad hlavou apod.) se tato funkce může hodit, v hledáčku je ale scéna vidět podstatně lépe a zkušenější fotografové se tak velmi pravděpodobně přidrží klasického způsobu.

U fotoaparátu těchto parametrů hraje zásadní roli kvalita použitých objektivů. D700 na rozdíl od konkurenčních plnoformátových Canonů umožňuje použít i objektivy pro běžný DX formát, tedy třeba i obyčejná setová skla, dodávaná v sadách s levnými zrcadlovkami. Jenže toto řešení nelze doporučit. V hledáčku se sice objeví rámeček vyznačující změněný úhel záběru, rozlišení ale klesne na pouhých pět megapixelů a kvalita fotografií se pak nijak podstatně neliší od běžných levných zrcadlovek. Kvůli něčemu podobnému skutečně nemá smysl investovat do profesionálního plnoformátového přístroje. Pokud si tedy D700 chcete užít naplno, chce to pořádné sklo – při testování jsme měli k dispozici nové objektivy Nikkor 14–24 mm a 24–70 mm se světelností f2,8 a nemohli jsme si je vynachválit. U plnoformátu se ohnisková vzdálenost na rozdíl od DX formátu nepřepočítává, první z obou skel tedy nabízí ultraširoký úhel záběru a výsledky jsou fantastické – tak kvalitní ostrou kresbu od rohu k rohu jsme ještě nikdy u objektivu s tímto ohniskem nevi-děli, po chromatické aberaci ani památky a zkreslení je dané pouze nezvyklou perspektivou, nikoli vadou optiky. I druhý objektiv produkuje stejně kvalitní fotografie, s rostoucím ohniskem lze navíc velmi zajímavě pracovat s hloubkou ostrosti (plnoformátový snímač umožňuje při nízkých světelnostech snížit hloubku ostrosti na hodnoty u DX formátů nevídané). Zájemci o zmíněná skla si ovšem musí připravit odpovídající sumu, každé z nich stojí lehce přes 40 tisíc.

Nikon D700 lze doporučit všem, kdo touží po špičkové kvalitě fotografií a nevadí jim vysoká cena za fotoaparát i objektivy. Obzvláštní radost z něj budou mít milovníci snímků ve slabém světle, snad žádná jiná zrcadlovka na současném trhu (kromě D3) se kupříkladu nehodí tak dobře k fotografování halových sportů, při nichž kvůli rychlým časům potřebujeme vysokou citlivost. Dokonce i záběry s ISO 25 600 (!) jsou třeba na web dokonale použitelné. Na druhou stranu je dobré rozmyslet si, zda plnoformátový snímač skutečně využijete, nutné investice do optiky jsou v tomto případě totiž skutečně vysoké.


Technická specifikace:

Snímač:  CMOS, 12,1 MPix, 36 × 24 mm 
(formát filmového políčka) 
Bajonet:  Nikon F 
Citlivost:  ISO 100–25 600 
Sekvenční snímání:  5 obr./s s kontinuálním ostřením 
Displej:  7,6 cm, rozlišení 920 000 bodů, 
živý náhled scény 
Paměť:  slot na kartu CF 
Fotorežim:  3,1 Mpx 
Rozměry:  147 × 123 × 77 mm 
Hmotnost:  995 g (jen tělo)

 

www.fotoskoda.cz  | 63 990 Kč (včetně DPH)  





Související články




Komentáře