Rozhovor

Archiv | 28.04.11

Snad neexistuje v Česku fotografický nadšenec, o profesionálech nemluvě, který neslyšel o značce FotoŠkoda. Ta nabízí širokou nabídku fotografických potřeb a je známá i svým sídlem...




Snad neexistuje v Česku fotografický nadšenec, o profesionálech nemluvě, který neslyšel o značce FotoŠkoda. Ta nabízí širokou nabídku fotografických potřeb a je známá i svým sídlem v pražském paláci Langhans, což je jeden z výrazných objektů centra hlavního města. Přinášíme rozhovor se zakladatelem a majitelem společnosti Milanem Škodou, ke kterému se připojil i jeho syn Martin Škoda, jenž má ve firmě na starosti vývoj IT.

Od začátku podnikáte jako fyzická osoba, což je v našich podmínkách vzhledem k velikosti firmy atypické. Většina zvolila „bezpečnější“ formu obchodní společnosti, takže pro to jistě existuje nějaký důvod. Co vás vedlo k této formě podnikání?

(Milan Škoda) Myslím si, že je úplně jedno, jestli fungujete jako fyzická nebo právnická osoba – jedno v tom, že musíte vždy dělat správná a dobrá rozhodnutí. Nevýhodou je ta velká zodpovědnost. Když uděláte něco špatně, můžete o všechno přijít. O to více mě to motivuje, nemůžu si dovolit dělat chyby. Já se na trhu pohybuji dvacet let. Obchodů, které vznikly a zanikly, jsem zažil stovky. V devadesátých letech byli všichni s. r. o. a žádná z těch firem už dnes neexistuje. Fungovaly zhruba pět let, trochu zbohatly a zanikly. Já jsem firmu založil v roce 1990. Stále si uvědomuji, že nesmím udělat chybu, uklouznout, musím být důsledný, všechno plánovat. Musím se tomu věnovat. Pokud máte s. r. o., tak tolik neriskujete. Můžete si půjčit, však ono se to nějak splatí. Kdežto já to beru jako poslání, je to můj život. Kdybych nebyl fyzická osoba, tak už tu třeba také dávno nejsem. Spousta právníků mi řekla, že jsem blázen, že podstupuji velké riziko – ale dělám to dvacet let a funguje to.

Pokud byste měl porovnat svůj obchod s konkurencí, v čem se nejvíce lišíte, díky čemu jste úspěšní?

V přístupu k zákazníkovi. Všechno si u nás můžete vyzkoušet. Prohlédnout si objektivy, fotoaparáty. Prodáme nejvíce stativů a příslušenství v republice. Jsme schopní obstarat servis i náhradní díly. Pokud si koupíte stativ za dvacet tisíc a upadne vám destička, co s tím budete dělat? Jsme dokonce schopni některé díly, šroubky, adaptéry, redukce nebo destičky vyrobit. Pokusíme se vám sehnat baterky do starých foťáků, chemii k vyvolávání filmů, papíry, filmy. Všechno, co se stále vyrábí, je u nás k dostání.

Váš obchod se sice přesunul zčásti na internet, máte vlastní e-shop, ale i přes masivní trend nákupů přes internet se vám podařilo udržet návštěvnost kamenné prodejny – jaký na to máte recept?

Je pravda, že naše prodejna je jedna z mála, která je pravidelně navštěvovaná. Návštěvníky můžeme počítat na tisíce denně. Řada lidí má naši prodejnu ráda už kvůli historii, všestrannosti, najdou si tady řadu zajímavých věcí, ať je to zboží nebo služby. Chodí si popovídat, setkávají se u nás. Rádi se k nám vracejí nejen profesionálové, ale i milovníci fotografování. Mají polední přestávku v bankách, v úřadech, a tak vyplní tu hodinu nebo hodinu a půl tím, že se tady zastaví a s oblibou si palác Langhans projdou. Často vidím lidí, jak jsou omráčení, jakmile vstoupí dovnitř. Nadechnou se a vidí to množství zboží, nejen historické fotoaparáty, ale i nejmodernější produkty všech firem na jednom místě. Vše si mohou vzít do ruky. Něco obdobného skoro nikde jinde nenajdete. Když porovnám konkurenci, tak většinou vidím obrovskou výlohu, kde není vůbec nic, a je tam napsáno: máme ceny jako na internetu. Uvnitř je zlomek sortimentu, co máme my. A všechno se odehrává na internetu. U nás je všechno skutečně „u nás“ – sklad je u nás, internet je u nás. Podíl internetu činí okolo 20 % prodaného zboží a služeb. Mým cílem je vyváženost, aby veškeré služby, dostupné v prodejně, byly dostupné i na internetu. Klade to na nás poměrně velké nároky – když děláme nějaké nabídky, musíme vždy myslet dvakrát. Jak budeme ten produkt propagovat na internetu a jak to samé budeme dělat na prodejně. Toto je to dnes mnohem těžší než dříve.

S prodejem souvisí i systém, který jste zavedli: „try and touch“. Budete se věnovat spíše jedné značce, nebo se budete ubírat jiným směrem?

Rádi bychom šli ruku v ruce s novými technologiemi i do budoucna. Když se řekne FotoŠkoda, tak je to obdobné, jako když řeknete Nikon nebo Canon. Tyto dvě firmy tady vždy budou dominovat. Ať se jedná o profesionální fotografy, amatéry nebo milovníky fotografování, většinou skončí u těchto značek. U nás je to převážná část, zhruba 70 % všech fotoaparátů. Nyní je naším cílem vytvořit jakési oázy klidu. Jednu oddychovou zónu už máme u výtahu. Dále plánujeme dvě další oddechové zóny, kam zákazník může přijít, najít si na počítači to, co máme skladem. Rád bych tam měl Wi-Fi připojení a počítače s dotykovou obrazovkou, aby se mohli podívat do bazaru, například na použité objektivy, webové stránky, nebo si jen dát kafe a přemýšlet nad nabídkou. Podívat se na historii, podívat se na nové věci – to myslím dnes v obchodech schází.

Množství profesionální techniky se dostalo i mezi amatéry. Tradičně poskytujete zázemí zejména profesionálním fotografům, jaké podpory se u vás dočká amatér? Když někdo přijde s tím, že potřebuje upravit fotografii, ale zároveň by chtěl nahlížet přes rameno?

V naší předváděcí místnosti pořádáme kurzy digitální fotografie už od roku 2004. Když se tehdy řeklo „digitální fotografie“, tak to znamenalo něco supermoderního (smích). Přece jen je to necelých deset let. V době, kdy jsme se stěhovali sem, do nových prostor, představovala pro nás klasická fotografie stále asi 80 % produktů a služeb. Digitální technika tehdy byla téměř zanedbatelná – a podívejte, co se za tu krátkou dobu změnilo. Už tehdy jsme s našimi kurzy digitální fotografie byli pokrokoví. Kurzy fungují stále, během týdne je to zhruba 100–120 lidí, kteří je navštěvují. Náplň kurzů je klasická, začátečníci, pokročilí atd. Kurzy vede jeden lektor, potom máme další lektory-specialisty na určité obory. Také vodíme účastníky po prodejně, aby viděli, jak vypadá ateliér v praxi, rámování, vyvolávání atd.
Nyní jsme zavedli i sobotní kurzy. Lidé hodně spěchají a nemají přes týden čas, a proto jsme se dohodli s Canonem a Nikonem na pořádání sobotních kurzů. Snažíme se během osmi hodin mezi šestou a desátou doslova nacpat lidi vědomostmi, aby k fotografování alespoň „přičichli“. Začínáme funkcemi a ovládáním fotoaparátu, tipy jak fotografovat, možnostmi úprav (i když na toto není tolik času, takže předvedeme a ukážeme jen několik programů), a nakonec, mezi pátou a šestou, účastníkům ukážeme, jak se dělá fotoknížka. Tyto workshopy navštěvuje skoro každou sobotu 10 až 15 lidí, takže lidí, kteří se u nás vzdělávají, je stále dost, i když se to na první pohled nezdá. Další věc, kterou plánujeme, jsou určité ostrůvky těch dvou největších značek, kde budou promotéři a kde si zákazníci budou moci v případě potřeby nechat něco předvést nebo ukázat individuálně. Tyto věci by se měly objevit ještě v letošním roce. Tři ostrůvky klidu, kde si můžete dát kávu a prohlédnout si naše skladové zásoby, mohl by tam být i počítač s Photoshopem – to všechno je v současné době ve stádiu plánování a vyjednávání.
Máme tady specialisty, věnují se zákazníkům osobně a mají čas jim věci ukázat a vysvětlit. Jsou zde o pondělka do pátku, vždy dva až čtyři odborníci. Víme, že všechno se z internetu pochopit nedá, a osobní přístup je pro nás důležitý. Internet je na jednu stranu úžasný, ale vytlačil velké procento specializovaných prodejen. Málokdo má dnes čas a peníze najímat si odborníky, aby půl hodiny nebo hodinu něco vysvětlovali zákazníkům. Nemít žádné zásoby, prodavače a jen posílat zboží – to je o mnoho levnější a pohodlnější. Myslím si ale, že tudy cesta nevede, a poslední dobou je vidět, že totéž si uvědomují i velké firmy. Lidé to, že se jim tady někdo bude věnovat a trpělivě odpovídat na dotazy nebo vysvětlovat, určitě ocení.

Plánoval jste mimo jiné zřídit koutek věnovaný klasické fotografii, stále to platí?

Určitě. Ale prozatím plánujeme a zjišťujeme, co by tam zákazníci chtěli mít k dispozici, co od nás vlastně očekávají. Ať už jsou to dotykové obrazovky, připojení k internetu nebo ta káva. Rád bych tam měl vitrínu, která by se věnovala historii fotoaparátů a fotografování.

Máte vlastní galerii, spolupracujete s jednou další. Jaká je budoucnost, nechcete zkusit třeba výstavy v dalších městech, například v Brně?

Abych pravdu řekl, už teď jsem na zdejších 1400 metrech čtverečních naprosto vytížen, dokonce i můj syn pracuje ve dne v noci. Už máme slušnou organizaci, pracujte tady 100 lidí. Určitě teď nemáme potřebu zakládat další prodejnu tohoto typu. Klidně bychom mohli spolupracovat s jinými galeriemi nebo spolupracovat s jinými prodejnami, když bude zájem – můžeme jim dodávat zboží nebo služby.

Váš palác je unikátní i v rámci Evropy, držíte se na špičce i díky rozloze. Jaký podíl na vašem úspěchu má spolupráce s velkými značkami a využívání prodejních marketingových modelů?

(Martin Škoda) Když se podíváte na koncept prodejny, tak v zahraničí je nejpoužívanějším modelem malá prodejna s lokálním působištěm, kam si zákazník chodí pro techniku, ale hlavně kvůli službám – v tomto modelu není prodej techniky hlavní náplní. Chodí sem nechat se vyfotit, udělat si fotografie. Ty obchody si to buď dělají samy, nebo spolupracují s některou z velkých laboratoří typu CEWE, kde si nechávají dělat třeba fotoknížky, protože objem zakázek by pro jejich prodejnu byl příliš malý a nemají takové možnosti, aby se mohli vybavit profesionálními přístroji. V rámci možností to dělají, bývá tam třeba minilab, fotostudio a fotoaparáty.
Druhým modelem jsou velká centra fotografie, možná bych spíš měl říct „elektra“. Tam se prodává všechno, od fotoaparátů po televize. Ta jsou největší a s těmi se samozřejmě srovnávat nemůžeme. Dále jsou to různé internetové obchody, které fungují na dodávkách zboží, tam zase chybí to prodejní zázemí. Řekl bych, že svým způsobem jsme dost unikátní. Nabízíme jak služby, tak prodej – a ten hraje hlavní roli. Nezabýváme se produkty, které s fotografií nesouvisí, to jsou třeba ty televizory nebo počítače. Specializujeme se na fotografii, video a související služby.
Počtem zaměstnanců a propojením služeb a produktů jsme určitě největší. Sto lidí snad skutečně téměř nikdo nemá. Obdobný obchod byste našli třeba v Mnichově, ale tam prodávají i mobily nebo televizory.

Máte v nabídce produkty například od Apple nebo Eiza, budete se více zaměřovat i na zpracování fotografie, řekněme spolupráci s Adobe (například kurzy Photoshopu), nebo budete spolupracovat s třetí stranou, jako je to v případě fotografických škol?

Fotografické kurzy si teď děláme hlavně sami, máme školu fotografie i jednodenní kurzy fotografie. Nedávno jsme pořádali kurz pro zpracování fotografie, používal se např. software od Zoneru, ale i další programy.

A jak vidíte rok 2011, ovlivní vás nějak výrazně situace v Japonsku?

Musíme počítat s tím, že se nějaké problémy objeví, ale doufám, že to nebude tak zlé. Už víme, že bude nedostatek určitých profi modelů, které se vyrábějí v lokalitách zasažených zemětřesením, ale mělo by se jednat pouze o zpoždění. Co nevíme, zda se bude jednat o týdny nebo měsíce. Je pravda, že už v minulosti se stalo, že některé modely byly nedostatkové. Na druhou stranu i koupěschopnost lidí je menší, protože více šetří. I ostatní dodavatelé a prodejci mluví o menších prodejích, téměř nikdo nemluví o tom, že by to bylo lepší než v minulých letech. Do roku 2009 nám prodeje pouze stoupaly, teď je doba o něco složitější, ale i tak si myslím, že to nebude tak hrozné.

Co může zákazník očekávat od vašeho věrnostního programu a co pro něj chystáte do budoucna?

Už asi deset let fungují zákaznické karty. Za pravidelné nákupy je nejprve stříbrná a potom zlatá karta, na kterou poskytujeme slevu 10 % na fotografické služby a 8 % na příslušenství. Co se fotoaparátů a objektivů týče, tam slevy posuzujeme individuálně. Zákazníky, kteří jsou nám věrní, se snažíme oslovovat s nabídkami a spolupracovat s nimi. Poskytujeme jim přednostně výstavní prostory a podobně.
Co nabízíme všem zákazníkům, dokonce i těm, kteří třeba nic nekoupili, je odborné poradenství. Vždy je tady možnost promluvit si s jedním z našich specialistů o tom, jde-li ten člověk správnou cestou nebo nikoli.

Jakým způsobem jsou schopni reagovat vaši prodavači v okamžiku, kdy přijde zákazník s tím, že daný produkt viděl na internetu za tolik a za tolik. Je schopen argumentovat, nabídnout službu nebo podobně?

Určitě, téměř ke každému fotoaparátu dáváme fotoknihu, čištění čipu. Navíc se k nám zákazník může kdykoli vrátit s nějakou drobností nebo špatným nastavením fotoaparátu. Tuto možnost na internetu nemáte. Prodáme zhruba 10 % všech produktů, které Nikon nabízí v České republice, což si myslím není vůbec špatné.

O kterou z doplňkových služeb je největší zájem?

Největší zájem je o fotografické služby. Často je tady v odpoledních hodinách fronta až ven. Zájem je i o velkoformátový tisk a ateliér. V malém ateliéru máme obrat okolo 180 000 korun měsíčně, lidé se stále chodí fotit. Mezi další služby patří hlavně skenování, fotografie, fotoknížky, DTP. Dokážeme z jakéhokoli filmu a formátu okamžitě vyvolat fotografie. Zákazníci nám říkají, že jsme téměř jediní v republice, kdo stále dělá všechny možné druhy filmů, 6 × 6, 6 × 9, 9 × 12. Lidí, kteří chodí s dnes již běžně nepoužívanými formáty, je stále hodně. Ty staré filmy budou zákazníci ještě dlouho nosit, takže ta služba má stále smysl.

Máte zaměstnance, kteří s vámi pracují od začátku?

Jedna pracovnice tady pořád je, je to naše personální ředitelka, Jana Kamenická, která je takovou duší podniku. Ta se u mě vyučila v sedmnácti letech – a pracujeme spolu dodnes.

Jak plánujete nebo jak vidíte budoucnost firmy?

Protože jsme v současné době hodně vytížení, budoucnost nás moc netrápí, ale spíš to, co bude zítra. Mně je 56, snažím se postupovat dopředu takovou cestou, abych se neuhnal. Baví mě, když se vytváří něco nového, když jsou zákazníci spokojení, provoz funguje a neumírám stresem. Ještě bych určitě měl pár let vydržet.

Nové trendy. Co očekáváte na letošní jaro?

Tuto otázku bych asi přenechal Martinovi. Můj syn jezdí hodně po Evropě po obchodech, vyhledává novinky. Mluví se hodně o systému PEN, Martine?
Dalo by se říct, že největším trendem nebo novinkou jsou v současnosti systémové kamery. Výrobci se snaží co nejvíce zmenšit zrcadlovku, takže v těch fotoaparátech už nenajdeme zrcadlo. Velmi populární je to v Japonsku, tam má tato technologie zhruba 40% podíl, v Německu je to 10 %, u nás 1 až 2 % – ale očekáváme velký nárůst. Měly by s tím přijít i významné značky, zatím je to velký otazník. V dalších letech by to mohla být 3D fotografie, ale to bude postupné, nic, co by se objevilo ze dne na den. Pořád jsou k tomu potřeba brýle.

Když se ohlednete za těmi roky práce, na co jste nejvíce hrdý?

Mám radost z toho, že se nám podařilo přemístit se do paláce Langhans, který většině návštěvníků vyrazí dech. Vzbuzuje určitou úctu a důvěru, to nám pomáhá. Když sloučíte kvalitní, špičkové služby a nádherné prostory, tak je zákazník naladěný příjemně. Jsem hrdý na to, že dokážu těch 1400 metrů nějakým způsobem zvládnout jak po stránce logistiky a nájmu, tak po stránce komplexních služeb.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.